Základní charakteristika

Klíšťák holubí (Argas reflexus) je na rozdíl od všech dříve popisovaných klíšťat zástupcem čeledi klíšťákovitých (Agrasidae). Tato skupina bývá někdy označována jako měkká klíšťata (z anglického „soft ticks). Důvodem je, že jim chybí štítek (scutum), který kryje a zpevňuje část těla u pravých klíšťat, a celé jejich tělo j kryto pouze kožovitým igumentem. I když jsou hlavním hostitelem klíšťáka holubího ptáci, stává se, že saje i na lidech.

Biologie a hostitelé

Klíšták holubí je běžný v celém Palearktu. Ve střední Evropě se vyskytuje hlavně ve městech, kde saje na především městských holubech, ale i jiných ptácích jako jsou vlaštovky a kavky. K úspěšnému vývoji potřebuje teploty přesahující 15 °C a proto je aktivní jen část roku. Na rozdíl od pravých klíšťat (která sají po dobu kolem jednoho týdne) je sání klíšťáků rychlé a trvá v řádu desítek minut. Na svoji oběť číhají v okolí jejího hnízda a sají především v noci, kdy spí. Lidé přijdou do kontaktu s klíšťáky především v místech, která jsou hojně využívána holuby, jako jsou staré půdy, lodžie nebo k nim přiléhající místnosti. Po nasátí klade samička kolem 50ti vajec. Před dosažením dospělosti prochází klíšťák až 11 vývojovými stádii (běžně ale jen 3-4). Tento vývoj trvá v ČR většinou kolem tří let. Při nedostatku potravy mohou ale klíšťáci přežívat i mnoho let bez sání nov krve.

Typické znaky

Samičky klíšťáků jsou větší než samci (8mm oproti 5mm). Na jejich těle chybí šťítek (scutum). Tělo není viditelně článkované a je kryto pouze igumentem a je tedy měkké a kožovité. Hlavová část těla je při pohledu seshora zcela skryta. Po nasátí se u klíšťáků mnohonásobně zvětší jejich objem a barva se změní v tmavě červenou. U klíšťáků krev sají nejen samice, ale i samci.

Přenášené patogeny

Klíšťák holubí je znám jako vektor mnoha ptačích nemocí jakými jsou například ptačí aegyptianelóza způsobená bakteriemi Aegyptianella pullorum. V klíšťácích byly detekovány i významné lidské patogeny, laboratorní pokusy ale ukázaly, že schopnost klíšťáků přenášet tyto patogeny je velmi nízká. Z hlediska lidské medicíny je tedy nejdůležitější silná kožní reakce, kdy na místě sání vzniká nejdříve rudý, později fialový hematom, který může přetrvávat až tři týdny. V případě sání více klíšťáků na jednom člověku, nebo u náchylných jedinců může dojít k otravě klíštěcími toxiny, která se projevuje horečkou, bolestmi hlavy a zvracením. Někdy může dokonce dojít i k život ohrožujícímu anafylaktickému šoku.