Od začátku...

Jak říkává moje babička: “Začít se musí od začátku”. Jelikož babičky se musí poslouchat i když jste ostřílený lovec jako já, tak se budu řídit její radou a začnu představením procesu lovu a vědecké práce s ním spojené. V následujících odstavcích se tedy můžete dovědět něco nového o sběru klíšťat pro vědecký výzkum. Představím Vám základní principy sběru a následného zpracování nalovené kořisti.

1. Výzbroj

Má výzbroj obsahuje následující obranné jednotky účinné proti mé kořisti: dlouhé kalhoty, triko s dlouhým rukávem, vysoké pohory, kvalitní repelent a v neposlední řadě také očkování proti klíštěcí encefalitidě.

Co by ale byla výzbroj bez mé hlavní zbraně – sběrné “vlajky”. Slovo vlajka je v tomto případě klíčové, jelikož i procesu “lovu” klíšťat se v odborných kruzích říká vlajkování. Název této smrtonosné zbraně je poměrně logicky odvozen od tvaru a velikosti látky, na kterou chytáte klíšťata. Jedná se o bílou (bílá barva je klíčová vzhledem k tmavé barvě klíšťat) látku se syntetickými chloupky, na které se klíšťat snadno zachytí. Vlajka může mít různé velikosti, ale zachován musí být princip bílé látky s chlupy.

Mimo vlajky a vhodného oděvu musím zabalit také zkumavky na klíšťata a entomologické pinzety. Když mám svou výzbroj kompletní, tak mohu vyrazit rovnou do další etapy – na samotný lov!

2. Lov a skladování kořisti

Úspěch lovu je ovlivňován mnoha faktory. Když je znáte, dokážete do jisté míry předpokládat, jaký lov vás vlastně čeká. Mezi hlavní faktory ovlivňující výskyt klíšťat patří: vlhkost vzduchu a půdy, teplota, míra dopadu slunečních paprsků a větrnost. Především klíšťata nemají ráda sucho, jelikož snadno vysychají. V suchých obdobích léta klíšťata vyhledávají vlhkost v půdě a jejich aktivita je snížena na minimum. S prvním sněhem/mrazy klíšťata opět putují do půdy a čekají na teplotně ideálnější období (jsou tzv. dormantní). Menší vývojová stádia jako jsou larvy a nymfy také přežívají zimu ukrytá na hostitelích.

Aktivita klíšťat se dá shrnout do dvou vrcholných sezón – letní (duben – červen) a podzimní (září – říjen/listopad). V těchto sezónách jsou klíšťata většinou nejpočetnější, neznamená to ovšem, že v jiných měsících nejsou přítomná.

Výskyt ideálních hostitelů jako jsou zajíci, drobní hlodavci, vysoká zvěř a divoká prasata je také jedním z primárních faktorů, jež ovlivňují stavy klíšťat. Klíšťata ale nejsou vybíravá, živí se jakoukoliv krví. Vystačí si i s člověkem, psem, kočkou anebo hospodářskými zvířaty. Když znáte místa zvýšeného výskytu přirozených hostitelů, tak znáte i ideální místa zvýšeného výskytu klíštěte.

Nyní když jste řádně vybaveni a máte představu kam jít, tak může lov započít! Vlajkování je vcelku jednoduchý proces, kdy vlajku vlečete po porostu a pravidelně kontrolujete, zda se nějaká klíšťata chytila. Chycená klíšťata pak sesbíráte pinzetou a umístíte do zkumavky, jíž lze snadno a pevně uzavřít.

Již bylo naznačeno, že klíšťata mají více vývojových stádií a právě při sběru uvidíte, jak moc se jednotlivá stádia od sebe liší. Celkově má klíště obecné 3 vývojová stádia: larvu, nymfu a dospělce. Vcelku snadno je rozpoznáte podle velikosti a dospělce pak podle rozdílných barev samce a samice. Larvy jsou malé, velmi malé. Nenasáté larvy jsou stěží vidět. Nymfy jsou nejpočetnější a již viditelné vcelku bez problémů, když si doma nezapomenete brýle. Dospělci jsou pak již zcela jasně viditelní a velcí, samice s načervenalým zadečkem a samci celí černí a trochu menší. Prohlédněte si fotografie vývojových stádií a posuďte sami. Každé vývojové stádium klíštěte potřebuje nakrmit jen jednou, aby se vyvinulo do dalšího stádia, v případě dospělých samic pak aby se rozmnožili (samice nemůže naklást vajíčka bez nakrmení). Samci krev hostitelů nesají. Aby toho nebylo na málo, tak klíšťata vydrží bez potravy klidně i rok. Není kam spěchat, kdo by se hrnul do toho dospívání, že?

Další zneklidňující fakt o klíšťatech: v lednici vám vydrží déle než ta stará hořčice, kterou jste tam zapomněli po posledním grilování. Živá klíšťata se skladují v chladném prostředí, kde se jim zpomalí životní cykly a umožní tak jejich přežití až na půl roku. Musí se jen zabránit vyschnutí klíšťat přiložením kousku trávy nebo jakékoliv rostliny do nádoby s nasbíranými úlovky. Jednoduchý recept na klíště ve sklenici! Takto uchovaná klíšťata pak můžete posílat na vyšetření na patogeny, nebo na jiné testy. Využití už je na Vás, představivosti se meze nekladou a například takové slepice jakožto přirozený predátor klíšťat budou rády za obohacení potravy takovou vytříbenou lahůdkou!